Přiznávám, že ke kapelám v maskách chovám přirozenou nedůvěru. Mám totiž za to, že právě tímto způsobem mohou zakrývat vlastní nedostatky invenční, instrumentální, nedostatky jak se říká „pod čepicí“ anebo všechny dohromady. Pravda, existují z toho jistě výjimky, namátkou třeba KISS, dávní CRIMSON GLORY či GREEN JELLŸ nebo třeba (a do jisté míry) GLORYHAMMER. A jak vidno i z tohoto výčtu, ještě větší ostražitost je na místě, pokud se někdo začne maskovat v domácích končinách, v nichž to k sociálně/hudební tragédii bývá kolikrát ještě daleko blíž. I PANOPTIKO mi byli krajně podezřelí, ale to jen do chvíle, než jsem pronikl do jejich debutového alba „Poslední tango“. Tolik zajímavého a barevného metalového materiálu, podaného s lehkostí, grácií a stejně důstojnými texty, jsem bezpochyby už nějaký ten pátek neslyšel. Škoda tedy, že z rozhovoru se zpívajícím Lordem Panoptikem, který tomuto tajemnému spolku předsedá, se toho člověk vlastně moc nedozví – pokud ovšem nechce skutečně na tuhle hru na maskovanou „naskočit“.

Představte nám, prosím, milý lorde, PANOPTIKO. Kdo jsou, odkud přichází a kam kráčí?

PANOPTIKO je soubor pěti nesmrtelných pánů v čele se mnou, Lordem Panoptikem, kteří se potkali na hostinách napříč staletími, a těžko lze vskutku říci, kam se naše kroky budou odebírat, jelikož navzdory stovkám příběhů, které jsme zažili, jich jsou další tisíce a tisíce uprostřed linek času, u kterých nevíme, která zastávka bude právě ta příští.

Proč zrovna „PANOPTIKO“? Má to nějaký hlubší význam?

Nepřipomíná vám teatrálnost dnešního světa právě tu teatrálnost, kterou se baví naše družina? My všichni, lidé pod široširým nebem jsme PANOPTIKO. PANOPTIKO je bálem kreatur, stejně jako dnešní svět, svět minulý a ten budoucí jakbysmet, proto pozvedněme číše a pojďme se bavit na tomto nekonečném bále.

Máte také nějaká krycí jména, identitu a zaměstnání pro život v České republice dnešních dnů? Prošli jste už nějakými jinými zdejšími hudebními projekty či skupinami?

Aristokraté našeho formátu nepotřebují krycích jmen, ponecháváme si ta původní ze staletí, odkud pocházíme. Na zaměstnání nám vskutku nezbývá v linkách času kapacit, avšak co se týče hudebních projektů a skupin, nikdy jsme nechtěli upírat světlo umělcům, kterým jsme pomáhali, ba naopak naším záměrem až doposud bylo je popostrčit ke skvostům, které se navždy zapíšou do dějin, a to pouze úplatou za jejich slib, že nám nikdy nebudou veřejně připisovat zásluhy. Teď, když už naše družina začala rozeznívat bály i v českých kotlinách můžeme některé naše přátele a druhy krapet poodhalit. Kdo byste například řekli, že navedl Johana Sebastiana Bacha na jeho fugu v d moll? Tušíte správně, náš Baron von Telephon.

Myslím, že širší veřejnost se o vás dozvěděla až v souvislosti s loňským putovním festivalem Monster Meeting 2021, kde jste předskakovali TRAKTOR a DYMYTRY. Nešlo, když už jste tedy PANOPTIKO, předskakovat někomu důležitějšímu, třeba METALLICE?

Odpusťte mou věčnou troufalost, pane redaktóre, avšak jak můžeme říct, že jsou vévodové z METALLICY důležitější? Vévodům z METALLICY jsme již pod rouškou noci pomohli s některými librety a eposy, avšak nejkrásnějším oborem světa vždy byla a bude lingvistika česká, a proto jsme se rozhodli zakotvit v českých vodách. Velectěným markrabatům z uskupení TRAKTOR a DYMYTRY patří naše věčné a neskonalé díky za příležitost být součástí bálů Monster Meeting 2021.

Co by vlastně člověk viděl, kdyby náhodou zahlédl některého člena PANOPTIKA bez masky? Tedy myslím bez toho, co máte na obličejích při živé produkci…

Zub času a věčná nesmrtelnost nám nechává mladistvé tváře, raději však zůstaneme věrni svému mottu, pro které masky máme: „V dnešní době plné přetvářky, lží a pozérství si spousta lidí musí dát masku, aby byli alespoň na chvíli SAMI SEBOU…  v minulosti si lidé masku dávali, aby byli NĚKÝM JINÝM… připomeňme si tedy „maskou“ pravý význam toho ČÍM JSME a KÝM JSME.“  

Je vlastně možné v reálných koncertních podmínkách různých předkapel, kapel a pokapel utajit před ostatními vystupujícími totožnost jedné z nich a jejích členů?

Já, společně s mými druhy, přicházím, kvůli zaneprázdněnosti bály v jiných staletích, téměř těsně před audiencí a neprodleně po ní tuto časovou linku bohužel opět opouštíme. Jako jiné kapely máme samozřejmě v tomto století věrné panoše, kteří se potkávají s ostatními kapelami v zákulisí, připravují nám parket a ladí nástroje, abychom se nemuseli příliš zdržovat a vystoupili v plné zbroji vždy a všude včas ke vší spokojenosti našich věrných dvořanů.

A propos, nepřipadali si TRAKTOR vedle vás a DYMYTRY na onom turné tak trochu „odmaskovaní“?

Nevěříme, že by takovým pocitem císařská milost z uskupení TRAKTOR mohla vůbec oplývat, vždyť jejich tvář a osobitost je to, co je řadí mezi aktuální špičku českých družin trubadúrů, není-liž pravda?

No a rovněž by mě zajímalo, když už jste to před chvíli nakousnul, proč tedy vlastně zpíváte výhradně v češtině a vybrali jste si zrovna českou hudební scénu a zdejší trh?

Jak už jsem uvedl o pár století dříve, český jazyk a jeho ražba je tím nejhonosnějším řemeslem a v české kotlině se vskutku nachází toliko krásných panoramat, že jsme kočár ustavili právě na zdejších cestách. Můžete jen hádat, kdo tehdy přemluvil Praotce Čecha, aby už dále neputoval.

Debutové album „Poslední tango“ je opravdu vaší první nahrávkou?

Album „Poslední tango“ v sobě ukrývá první eposy, které jsme se odhodlali přenést z našich pergamenů v torbách do digitální podoby. Rozhodně ale nebude nahrávkou poslední.

V jakém nákladu album vyšlo? Skutečně mě překvapila informace o tom, že celý tenhle náklad byl vyprodán do deseti dnů od data vydání…

Začali jsme v těchto dobách digitálních šenků a krámů skromně. Celkem jsme prodali kusů alba nepočítaně.

Čím si tuhle skutečnost vysvětlujete? A plánujete dolis, případně v jakém množství?

Vysvětlit si to nemůžeme jinak, než že velectění aristokraté, kteří při nás stojí a koupí desky nás podpořili, jsou stejných chutí jako naše lordstvo. Dostali jsme i zpráv, že se na některé nedostalo, proto už jsou na cestě závějemi na saních taženými nejlepšími bělouši další tisíce kusů.

Jak co nejlépe charakterizovat či definovat vaší produkci, co myslíte? A pokud byste měl sáhnout po nějaké obligátní metalové „škatulce“, která by to byla?

Pokud bych měl sahat po všech žánrech, kterým jsme se věnovali napříč staletími, málo je těch, nad kterými jsme nestrávili alespoň jedno namočení husího brku do inkoustu, takže nelze říci, že by se naši oři odebírali tam či tam. Jedno máme však jisté. Píšeme libreta i sonety tak, aby byly vstřícné všem dvořanům a způsobem svým vlastním, který uspokojí i vytříbený vkus aristokracie, která si na vznešené lingvistice či vstřebatelných, ale důmyslných skladbách tónů potrpí.

Inspirace či kolikrát i citace celosvětově známých hudebních motivů v mnohých vašich skladbách (třeba „Bathory“, „Poslední tango“ či „Rasputin“) je záměrná? Nepřipadá vám to poněkud povrchní až nepříliš nápadité?

Velectěný pane redaktóre, takovýto postoj by vskutku leckteré vážené ucho mohlo zaujmout, nicméně citace sólová se ozývá jako dokreslení atmosféria mikromózně jen v egosoloismech. V průběhu staletí za bezesných nocí u stovek propálených svící a tisícera roztrhaných pergamenů lze bezpečně tvrdit, že nenaleznete shody v melodii či harmonii songů samotných. Pravdou také je, že každý epos skladbou jednotlivých harmonií, disharmonií, eufonií a kakofonií vskutku má do povrchnosti daleko jako osel Sancho Panzy do vznešenosti Rosinanty.

Je pro vás nějaký nástroj tabu, nebo jste schopni do svého metalového projevu propašovat na co lze jen pomyslet?

Pokud jsme do eposu „Gilotina“ dokázali dostat její mrazivou krutost a švih, není nám nic cizí…

Kde čerpáte inspiraci k textovým složkám vašich písní? Podle letmého pohledu by se v seznamu skladeb alba skutečně dala vidět jakási „světobežnost“…

Mon Dieu! Teď jste nás zastihl in flagranti delicto, pane redaktóre, a to proto, že nejsou múzy, scenérie nebo opiáty, které by nám byly inspirací (pomineme-li naši kapitolu na dvoře seňora Escobara) a vyprávíme pouze příběhy, kterými jsme byli sami, ať už všichni nebo zvlášť, svědky.

Je nějaké téma, kterému se snažíte věnovat jaksi „nejvíce ze všeho“, resp. takové, které by se jako jakési „vyšší“ proplétalo všemi vašimi texty?

Každý z eposů vypráví příběh svůj, avšak pokud se podíváte trochu mezi řádky, je tam jedno téma, které spojuje všechny kompozice, a to nejen ve skladbách PANOPTIKA. Je to lidská nedokonalost a její neduhy i duhy, které dávají vzniknout těmto příběhům a formují lidské plémě do jeho dnešní podoby. Podoby znovu opakované, kdy si, jak jsem již pravil, v dnešní době plné přetvářky, lži a pozérství spousta lidí musí nasadit masku, aby mohla být sama sebou, navzdory tomu, jak to bylo dříve v dobách, odkud pocházíme, kde si lidé nasazovali masku, aby mohli být někým jiným.

Jak vlastně probíhá nahrávání alba v případě, že nejde o obyčejnou kapelu složenou z lidí z masa a kostí, ale o PANOPTIKO?

Jak pompézní byste to čekal, pane redaktóre? Všude byly přeplněné džbány nejlepšího vína, pečení bažanti a křepelčí vejce, láhve vodky, kaviár a šampaňské, co zbylo z francouzské revoluce, prohýbající se stoly, plno kyprých žen necudných mravů a ryk, který vystřídalo až ráno hrdlo kohoutů. Kdo nevěří, ať se zeptá Wendela Dreiseitla z hranického studia Bomb Jack, kde se to vše, a nejen to, odehrálo.

A co stojí za vaší pódiovou výbavou a kostýmy? Má to všechno něco symbolizovat?

Naše šatstvo je složeno z toho nejlepšího, čím jsme byli u všech dvorů světa obdarováni. Symboliku ať každý aristokrat při návštěvě bálu PANOPTIKO hledá sám, ale abychom napověděli: kombinace všech jednotlivostí našich stejnokrojů jen odráží lesk dnešního světa a podtrhuje to, čím PANOPTIKO je. Karneval kreatur s noblesou panských dvorů a notnou esencí ironického smíchu.

Jak se PANOPTIKO dívá na současnou pandemii nemoci covid-19 a co si o ní myslí?

Zažili jsme deset ran egyptských, zažili jsme mor, zažili jsme španělskou chřipku, a teď i covid-19. Další příležitost, při které si lidé nasazují masku.

A jaké jsou aktuální plány PANOPTIKA a jejich výhled do budoucna?

Výhledy a výlety do budoucna i do minula jsou živnou půdou celého PANOPTIKA. Pokud se ptáte na rok 2022, tak ho naplníme dalšími kolosálními bály a přípravou dalších eposů pro slechy vznešené aristokracie a panských dvorů. Pozvedněte číše a bavme se společně na nikdy nekončícím bále s kohortou PANOPTIKO!